Jak vybrat upínací pás podle nosnosti (LC, STF a norma EN 12195-2)

Proč nestačí „nosnost v kilogramech“

Na upínacím pásu bývá velkým písmem číslo jako „5000 kg“. Samo o sobě ale neříká, jak pás při zajištění nákladu skutečně použít. Rozhodující jsou tři hodnoty na štítku: LC, STF a SHF. Bez nich nelze správně určit ani způsob vázání, ani potřebný počet pásů. Přehled sortimentu najdete v sekci upínací pásy a soupravy.

LC, STF a SHF: co která zkratka znamená

• LC (Lashing Capacity) – dovolené zatížení pásu v tahu, uvádí se v daN (1 daN ≈ 1 kg síly). Je to hlavní údaj pro přímé vázání. Pozor na značení: pás popisovaný jako „5000 kg“ má obvykle LC 2500 daN v přímém tahu a 5000 daN při obepnutí (ve smyčce).
• STF (Standard Tension Force) – předpětí, které v pásu zůstane po dotažení ráčnou. Je klíčové pro třecí (přítlačné) vázání – čím vyšší STF, tím větší přítlak a tím méně pásů potřebujete.
• SHF (Standard Hand Force) – referenční ruční síla, kterou obsluha působí na ráčnu; normalizuje se na 50 daN. Právě při této síle se měří STF, aby byly hodnoty mezi pásy porovnatelné.

Co má být na štítku podle EN 12195-2

Textilní upínací pásy z umělých vláken (nejčastěji polyester) řeší norma EN 12195-2. Ta stanovuje, jak má být pás vyroben, zkoušen a hlavně označen. Na všitém štítku hledejte:

• hodnotu LC v daN pro přímý tah, případně i pro obepnutí,
• STF a SHF v daN,
• tažnost (max. protažení) pásu při LC,
• materiál (např. PES – polyester),
• upozornění, že pás není určen ke zvedání břemen,
• výrobce, délku, kód pro dohledatelnost a odkaz na EN 12195-2.

Pokud štítek chybí nebo je nečitelný, pás nepoužívejte – nelze u něj doložit parametry. Do širších souvislostí zapadá téma zajištění nákladu jako celku.

Přímé vs. třecí (frikční) vázání

Přímé vázání

Pás vede přímo od úvazového bodu vozidla k úvazovému bodu (nebo části) nákladu a přenáší sílu tahem. Náklad drží samotná pevnost úvazu, proto se řídíte hodnotou LC. Typické u strojů, palet s oky nebo konstrukcí, které mají kam pás zaháknout.

Třecí (přítlačné) vázání

Pás se přehodí přes náklad a dotažením ráčnou zvyšuje přítlak k ložné ploše, a tím i tření, které brání posunu. Zde nerozhoduje LC, ale STF a součinitel tření. Vyšší tření (a tedy menší počet pásů) získáte protiskluzovými podložkami. Pro přítlačné vázání se běžně používají pásy 5000 kg s ráčnou (LC 2500 daN v přímém tahu).

Jak zvolit počet pásů

Počet pásů se nemá „odhadovat od oka“. Vychází z hmotnosti nákladu, způsobu vázání a setrvačných sil při jízdě. Pro silniční přepravu se běžně počítá se zrychlením přibližně 0,8 g dopředu a 0,5 g do stran a dozadu; postup výpočtu popisuje EN 12195-1. Zjednodušeně:

• Třecí vázání: počet pásů roste s hmotností a klesá s vyšším STF a vyšším třením. Kluzký náklad na hladké podlaze potřebuje pásů víc, protiskluzové podložky jejich počet výrazně sníží.
• Přímé vázání: počet a rozmístění úvazů volíte tak, aby součet jejich LC pokryl síly ve všech směrech; roli hraje i úhel vázání.

U opakovaných přeprav stejného zboží se vyplatí nechat si výpočet zpracovat jednou a držet se ho. U atypických nákladů použijte výpočet dle EN 12195-1 nebo tabulky výrobce.

Na co si dát pozor v praxi

• Nekombinujte v jednom úvazu pásy s různým LC ani díly (ráčnu, háky) od různých systémů.
• Před každou jízdou kontrolujte popruh (naříznutí, oděr, přepálení) i ráčnu a háky; poškozený pás vyřaďte.
• Chraňte pás na hranách nákladu ochrannými rohy nebo návleky.
• Pás nikdy nepoužívejte ke zvedání – k tomu slouží vázací (zvedací) prostředky.
• Zajistěte dostatečný počet a rozmístění úvazových bodů na vozidle.

Konkrétní právní povinnosti k zajištění nákladu se mohou měnit, proto si aktuální znění předpisů vždy ověřte u platné legislativy; technické zásady podle EN 12195 ale platí obecně.